V horách řeka pramení a teče krajem dál
U té řeky se příběh stal já vám ho zazpívám
Nad řekou stál starý hrad a v něm žil starý král
Však samota či smutek snad mu tenhle nápad dal
 
Jednoho dne povolal si svoje rytíře
Pak podivný úkol tajemný ji hned uložil
Jeďte hledat štěstí, lásku, mládí, pravdu, mír

Moudrost strarců, písně bardů a lásku a klid

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hledejte, kde slunce mizí, když je černá noc
Kam se ztrácí hvězdy jasné, když je bílý den
Proč oheň hoří, vítr fouká, když se ztrhne déšť
A kam mizí mládí ať nechceš či chceš  
                 

Teď oblékají si zas svoji zbroj
A na cestu  musí se hned znovu dát
Pro královský rozmar zas bude boj
Když berou si na sebe tu svou zbroj.

Teď slunce za mraky se skrývá
A srdce temná ruka svírá
Jen vzpomínka na na slunce do mysli se vkrádá
Však oko vidí jen spálený kraj
 
Zas lapkové vyrazili loupit
Poslední co v kraji ještě zbývá
Králi jaký to je nápad,
nechat bez ochrany kraj

Dva přátelé teď k roscestí se blíží krokem váhavým
Dva přátelé teď váhají a  neví kam dál se dát
A v srdci klíčí pochybnost nad jejich poslaním
Teď srdce s hlavou zápasí kterou cestou se dát

Řeka jim cestu kříží
Projdou snad bez obtíží
Tam v mlze měl by most být 
Kdo je tam skryt?

teď lapkové na mostě stojí
rezavá zbroj je zdobí
teď lapkové chtějí se prát
loupit a krást

dva přátelé k mostu se blíží
neprojdou bez potíží
dva přátelé tasí meč
teď bude řež

 

A odvaha lapkům chybí
Strach v očich už jim vidím
Trestána bude dnes zrada
Co bude dál?

A jsou jati

 

Proč pane můj černou duši máš
Proč pane můj neumíš se smát
A křivda dávná ničí srdce dál
Proč pane můj neumíš mít rád

Syn tvého krále teď hnije v žaláři
A pomsta tvá jak slunce zazáří
Ale křivdy jed v srdci tvém je dál
Snad pomstu tvou pochopí ten král

 

Křivdy dávné dál sny ti přináší
A život tvůj ti vlastně překáží
Sluhy své dál nutíš o něj hrát
V naději, té smrti nemusíš se bát

Teď pane můj cítíš smrti dech
A konec tvůj teď je na dohled
Přichází den, kdy nalezneš už klid
Vem svůj meč, ten musíš sebou mít

 

Pohled jeho očí jí mnoho prozradí
To že velký muž má srdce na dlani
Usmála se na něj jak to dívky dělají
 A zapálila oheň v  duši zklamaný

Její jemná vůně mu vyvolala vzpomínku
Že i obr měl někde maminku
A že divný pán ho někde asi ukradl
Teď spravedlivý vztek ho ihned popadl

 

Pustil dívku krásnou, navzdory osudu
A umanul si náhle, že smyje ostudu
Strach už z pána nemá, však mu ukáže
Kolik že je v srdci obra vlastně kuráže.

A poslední souboj


Tak bloudili dál krajem a hledali mír
A moudrost starců i písně bardů a lásku a klid
Když den se sešel s rokem a úkol splnili
A králi řekli vše co cestou nalezli

 

To je konec toho příběhu i když se to nezdá
Teď hádejte, kde hledal král to co najít chtěl


 

Made by Thar. All rights reserved.