Kronika LVT podle Dyka

 

A je to tu zas dík všem bohům. LVT


Je PÁTEK

den před odjezdem. Navzdory jednoznačně srozumitelnému popisu a rozdělení na skupiny, jsem od rána bombardován dotazy typu „kam mám dát svý věci, kdy je ráno sraz, odkud pojedem a proč tam jedem, kudy….“

 

SOBOTA den odjezdní:

přes všechny dotazy se první skupině, vedené Náčelníkem, podařilo dokonce v plném počtu odjet a dokonce na správné místo. I ostatní se po seskupemí, vyskupení a závěrečném naskupení, odskupili k cíli naší cesty Horní Malé Úpě. Po zdařilém setkání jsme se ubytovali a to hlavně díky mé nepřekonatelné organizaci, která neměla více jak tři nebo čtyři omyly. Po finalizaci Jolančina guláše jsem nakrmil tu dravou zvěř a to hlavně, abych uchránil holý život a nebyl jsem k večeři sám.
Pak následovala porada GM, kde jsme za bouřlivé diskuze stanovili družiny pro táborovku. Večer se všechny družstva přihlásily do „výběrového řízení na pozici strážce orbu“ a zde je ukázka jednoho z  příběhů:


Jsem Rytíř Harach von Been, pán z Hrachova. Můj rod je sice mladý, o to však je úspěšnější. Počátek mého mapovaného rodokmenu se datuje od mojí pramáti, kterou byla selka Gertruda z Úpy a mého praotce Huga. Ti přišli na tehdy revoluční způsob pěstování zeleniny, což jim přineslo velké bohatství a s ním i váženost. Ke stáří si můj praotec koupil titul a tak se zrodil dnes mocný a slavný rod, který nese přídomek von Been. Můj praotec potom vybudoval velký dvorec, který střežil pole, na kterém pěstovali své zelené zlato.
Můj tatík, hrabě Igor von Been, který vzešel z toho spojení, pojal za manželku bohatou šlechtičnu, hraběnku Luštěnu z Hrachova. S tou se odstěhoval na svůj hrad Been, kde jsem se narodil i já.
Když jsem dospěl, dostal jsem do správy hrad po matce Hrachov, který je na pohraničí našeho a sousedního království. Jelikož v pohraničí byly špatné podmínky pro pěstování zeleniny, nepomáhaly ani tajné rodové postupy, uchýlil jsem se k loupeživým nájezdům na špatně chráněné pohraničí sousedního království. Jako kapitána své skupiny jsem ustanovil námezdného žoldnéře Safira z Temného hvozdu a nájezdy se nám dařily. Na našich cestách mě provázel i můj mladý panoš Jiří z Nemanic. Toho jsem dostal do opatrování od samotného císaře. Až pozdě jsem se dozvěděl, že Jiří není jeho pravé jméno a že se jedná o samotného císařského syna, kterého se chtěl císař obratně zbavit. Ten, narodivší se v době krvavého měsíce, byl totiž považován za polovičního démona a proto se ho jeho otec hleděl zbavit dřív, než se začne projevovat jeho pravá démonická nátura. A tak přišel ke mně, do pohraniční pevnosti, kde neměl působit takové škody. Z jeho povahy jsem zatím odhalil pouze jeho urputnost v boji a to i přes rané mládí a to je pro mě vlastně jen k užitku.
Jednou, když se nám podařilo zaskočit a poplenit nijak nechráněný hrad, jsme měli to štěstí, že se do našeho držení dostal nejstarší královský syn této
sousední země, Barnabáš z Kornu. Prozradil se tím, že když se před námi snažil uniknout, vykřikoval něco jako „Království za koně“. Z toho jsme usoudili, že se asi jedná o důležitou osobu a bez meškání jsme ho zajali. Později jsme plánovali ho prodat za vysoké výkupné. Až později jsme se dozvěděli, že jeho výkřiky byly dost nepodložené, protože po něm pase většina královských. Za to mohl jeho ambiciózní mladší bratr, který by ho rád viděl mrtvého a sebe na královském trůnu. A tak jelikož z  ;výkupného nic nekynulo, chlapec byl obratný ve zbrani a stejně neměl kam jinam jít, přijal jsem ho do služby jako svého druhého panoše. Mám s ním velké plány, neb jako nejstarší královský syn by si mohl nárokovat Kornský trůn. Takovou příležitost by byl hřích nevyužít a mohlo by z toho pro mě kynout mnoho dobrého.
Při jednom z mých výpadů jsem se dozvěděl o Orpu, který má velké magické schopnosti, údajně dokáže i zúrodnit jinak neúrodnou půdu. To by mi tak, mimo mých loupeživých nájezdů, přineslo velké bohatví. Proto se ho chci za každou cenu zmocnit a získat pro sebe.

 

 

Je NEDĚLE


Zdánlivě k názvu tohoto dne byl poměrně rušný, po obvyklých formalitách jako snídaně apod. jsme se sešli na výcvikové loučce a začali trénovat techniku, nadšení bylo veliké i přes to se nikomu nic nestalo. Po lehkém obědě a také energeticky významné svačině se konal trénink v plném vyzbrojení. Všichni si vychutnávali  teplo vzniklé jednak příjemně hřejícím sluncem kumulujícím se do oblečené zbroje, jednak čekáním než se obleče  Netvor do své zbroje, aby se mohl před námi BLÝSKNOUT, což se mu zdařilo v obou rovinách. Po tomto vyčerpávajícím tréninku se někteří odvážlivci ponořili do tůňky na nedalekém potoce a riskovali styk s přírodní chemicky ani fyzikálně či jinak neupravenou vodou.
         Po návratu Kořenářky s Pavlem Cyklistou. Se konalo další kolo naší hry hledej minu tedy indíciji: pořadí družstev bylo pro mne příjemným překvapením, protože jsem získal dojem, že alespoň jeden policista by minu našel i když netikala. Pořadí: Netvor,Zorolama,Fazole,……….
         Večer jsme měli akci, kdy jeden letec astronaut navštívil nedobrovolně náš les po nezvládnutí zatáčky. Díky bohům se mu nic nestalo, ale jeho oř má utrženou uzdu a musel zůstat v naší stáji dokud bude schopen převozu.

 


PONDĚLÍ


Mezi družinami se šíří zvěst, že orb je ukryt v nedaleké tvrzi. Okamžitě se vydávají na cestu a na mostě vedoucí k tvrzi se odehrávají šarvátky o to kdo získá přístupovou cestu. Někteří se snaží probojovat samostatně a však jsou poraženi. Dvě nejsilnější družiny se nakonec spojí, aby dobily pevnost, avšak obránce tvrze nečekaně posílí jedna s poražených družin, snad ve snaze získat Orb lstí. Podvedeni jsou však všichni, poslední přeživší obránce zmizí s Orbem neznámo kam. Další zkouška se odehrála na poli jazykozpytném, kdy družiny sestavovali magická slova z vylosovaných písmen, zde excelentně vyhrála družina s Verčou jejíž dobře ukrytá slovní zásoba byla přenesena na papír. Dále následovaly tři zkoušky muže proti muži v individuálních disciplínách. První byl boj s nožem proti Kuchaři jedině Netvor podlou fintou Dyka porazil. Dále byla na řadě soutěž v páce a úsilí všech bylo na hranici pevnosti kostí a svalů. Poslední byla soutěž ve vychylování Páďa s Dykem prokázali svou vypilovanou technikou jasnou převahu, jen Jarda Páďovi pořádně zatopil. Jinak byl program doplněn Netvorovým programem likvidace svalů za pomoci meče. Večer byl dokončen vášnivou debatou o věcech reálných i virtuálních u táborového ohně. Do postele jsme byli zahnáni pravou horskou bouří.

 


ÚTERÝ


Většina se vydala na průzkum nevyšší hory zdejších hor (Sněžka). Zbylá družina brání hrad. Po návratu průzkumného oddílu byl program individuálně odpočinkový, jak ostatně třetí den velí.


STŘEDA


Dopoledne jsme udělali technikou přípravu na odpolední turnaj, pár triků a fint se vždy hodí
Všichni jsou odpočatí a připravení a tak schýlilo se k turnaji muže proti muži v Terčině případě ženy proti komukoliv. Nejprve se utkali pážata. Za skřípení mečů, mezi kousky odletujících štítů a zlámaných mečů a s očima zalitýma slzami bolesti a vzteku jsme mohli sledovat, že pážata nejsou jen malí neškodní šotci, ale rostou z nich praví bojovníci. Po nich nastoupila elita v plechu. K třískám ze šítů se přidali i třísky ze cvičných mečů. Myslím, že tento den bychom mohli nazvat dnem „zlomeného klacku“, protože jsme zlikvidovali většinu cvičného materiálu. Pak většina s gustem naskákala do tůňky na potoce. I zde probíhala nevypsaná soutěž, kdo vydrží v té studené vodě nejdéle. Tato zábava mne však neoslovila naposledy jsem se koupal v přírodní vodě někdy kolem roku 89. Večer se zlomil týden

 


ČTVRTEK


Dopoledne jsme jen tak pro zábavu svedli bitvu a trochu potrénovali ve zbroji. Po poledním klidu jsem připravil poslední fyzickou soutěž na prověření obratnosti: opičí dráhu. Překonání konstrukce na dětskou houpačku doplněnou lavičkou od ohniště, stolem s lavicemi a dvěma lavicemi s opěradly a počítadlem na obrátce vše vhodně umístěné v kopci, bylo pro všechny výzva. K mému klidu měl nejlepší čas Netvor. Zajímavý byl zejména Ondrům boj mezi stolem a lavicemi. Těch několik drahocenných sekund ho postavilo do role dvojky, protože Káč měla díky rozvážnému počínání na trati lepší čas. Za zmínku stojí i výkon Malého Kuby, který se svým časem dostal mezi nejlepší. U Pádi jsme zase ocenili, že jsme nemuseli použít ani pilu ani sekeru, abychom ho dostali z kterékoliv překážky. Všichni šli do soutěže na plno, což se cení. Poté jsme se rozešli, abychom se připravili na večerní kulturní zážitek: Divadelní festival. Shlédli jsme tři kusy: Hudební představení které bych nazval „Kam se poděli skřeti“. Pojednávalo o ďábelském daru – elektrické kytaře a jejím vlivu na vývoj skřetů. Druhý kus byla pohádka pro dospělé se záhadnou zápletkou, kterou pochopili pouze autoři: „Asterix, Obelix a Taranis“, která jako vedlejší téma měla ukázat vliv žen na svobodu mužů. Posledním a nejzdařilejším kusem byl romantický akční kriminální thriller „Kterak Netvor s Lokim loupili“ dojemná je zvláště poslední scéna, ve které se Netvor setká se svým otcem. Některé scény jsem proplakal – smíchy. Večer se uskutečnila spontánní návštěva krčmy v Úpě. Se zpěvem na rtech jsme se vydali do krčmy za světla. Se zpěvem na rtech jsme vypili cca 50 korbelů zlatavého moku. A se zpěvem na rtech jsme se vrátili za svitu hvězd – zkratkou – do tábora. – moc pěkné.


PÁTEK


Dopoledne se skupinka vydala na objevnou cestu Krkonošemi. Zbylí bojovníci procvičovali bojové techniky. Náčelník sčítal body. Vyráběli se přijímací insignie. Odpoledne nastal čas vyhlášení vítězů a přijímání nových členů.


SOBOTA


O dni odjezdu nikdy nepíšu – smutné


Kdo se zúčastnil :


Kuba řečený Velký nyní Artuš, Kuba řečený Malý, Štěpán ,Slávča, Matěj, Pavel,
Honza řečený Skála, Lukáš řečený Loki, Ondra ,Kateřina řečená Káč, Michal řečený Páďa,
Radek řečený Ráďa, Jarda, Martin řečený Mathy, Veronika řečená Verča,
Honza řečený Netvor, Tereza řečená Terka,
Jirka řečený Náčelník, Lucie řečená Lucka – náčelníkova žena
Pavel řečený Cyklista, Bohdana řečená Bóďa – čarodějka a travička

Roman řečený Trpaslík, Rostislav řečený  Rosťa Kuchař a Dyktátor, Lakomec,…….Já

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Made by Thar. All rights reserved.